Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDívka a moře - Nicol XIII.
Autor
Andreina
Nicol
(červenec 2003)
XIII.
Odklidili další část závalu a dívku bylo možno vyprostit z popruhů držících již nepotřebné láhve. Šéf to vyřešil přeřezáním popruhů, aby ji nemuseli trápit zbytečnými pohyby. Konečně se mohla naklonit vzad a uchopit náhradní zásobník vzduchu pravou rukou.
Odklízení zbytku trosek trvalo ještě hodinu. Další mělkou ránu měla na boku, kde střep narazil na pánevní kost. Vypadl sám, a ke slovu opět přišla lepicí páska. Potom následovalo ještě šest zaseknutých ve svalech, ale byly malé. Přijdou na řadu na ošetřovně. Přestože postupovali opatrně, pokaždé, když se blížili ke zraněnému místu, zavřela oči a zakousla zuby do náustku.
Konečně měla celé tělo vysvobozené ze sevření trosek. Netušila však, jak se vypořádá s přesunem na loď. Každý pohyb levou rukou nebo nohou působil velkou bolest.
„Co teď? Musí hrozně trpět,“ zajímalo Čočku, který trpěl s dívkou pokaždé, když zkřivila tvář a z ventilu přestaly unikat bubliny.
„Když je bez flašek, má před sebou i za sebou dost místa. Nadechne se, chytím ji jednou rukou pod prsama, druhou na zádech, zvednu a vytáhnu ven,“ navrhl Zrzoun.
„Při svý síle rozmáčkneš Prcka jak vajíčko nebo jí aspoň polámeš žebra,“ oponoval Čočka.
„Je to dobrej nápad. Čím míň se bude hejbat, tím menší je riziko, že vypadne další střep. Ale ať rozhodne sama,“ rozhodl Ichtyl a stáhl dívce z hlavy kapucu, aby mohla vyslechnout návrh.
„Počkej,“ zastavil šéf obra, který si klekl, aby mohla přitisknout ucho na masku, „Zrzoun ji vytáhne opatrně, ale cestou na palubu nezabráníme pohybu nohy. Kromě nebezpečí vypadnutí dalšího střepu to bude pořádně bolet, Čočko doplav pro no… “
Šéfa přerušilo pískání ve sluchátku, způsobené Nicol, která tím oznámila, že chce něco říct. Během odstraňování závalu pracovala také ze všech sil, ale potom na chvíli zmizela.
„Už jsou tady,“ hlásila, ukazujíc na nosítka.
„Dobrý,“ pochválil ji šéf a pokynul Zrzounovi, aby pokračoval.
Dívka přitiskla ucho na masku a během výkladu několikrát kývla. Byla vděčná za každý nápad, který ušetří trochu bolesti. Po deseti minutách ležela pevně přikurtována na nosítkách a přesun mohl začít. Trochu problémů způsobilo manévrování při opuštění vraku, ale díky nadlehčení vodou se vše obešlo bez zbytečného trýznění.
Po vynoření je čekalo překvapení v podobě člunu pobřežní hlídky přivázaného k Mary. Na palubě se o něčem dohadoval Plešoun s velitelem policistů. Když uviděl vracející se potápěče, vyrazil k zádi, aby spustil plošinu. O situaci byl informován od Nicol, když připlavala pro nosítka. Plošinu ponořil dvacet centimetrů pod hladinu, aby na ni mohli nosítka nasunout. Potom ji zvedl na nejvyšší úroveň, odkud je bez zbytečného naklánění přenesli na palubu.
„Co tu chtěj?“ obrátil se šéf na kormidelníka, když Zrzoun s Čočkou za doprovodu Ichtyla odnesli dívku na ošetřovnu.
„Áále,“ protáhl Plešoun, „zavolal je nějakej iniciativní blbec z bárek, co vozej turisty.“
„Vysvětlil jsi přítomnost Mary nad vrakem?“
„Snažil jsem se, ale ten oprýmkovanej idiot si vede svou.“
„Vyřídím to,“ rozhodl kapitán a otočil se k veliteli člunu pobřežní hlídky s dotazem, „co máte za problém?“
„Kotvíte v zakázané oblasti. Nesmíte blíž, jak sto metrů k vraku.“
„Došlo k mimořádný události. Potápěče zasypaly dlaždice. Obsah vraku má bejt kontrolovanej a označený nebezpečný zóny. To je vaše práce, tak mi nevykládejte žádný moudra. Kromě toho nekotvíme, ale udržujem loď na místě pomocí motorů, aby nic neponičila.“
„Kotvíte v zakázané oblasti,“ opakoval naučenou frázi velitel a dodal, „odejmu vám povolení.“
„Tak povolení! A ty máš povolení ke vstupu na palubu? Jestli ne, okamžitě vypadni!“ zamračil se šéf.
Otočil se k pidižvíkovi zády, ale ten zřejmě hodlal ukázat svou důležitost a běhal kolem kapitána, nepřestávaje chrlit výhrůžky. Byla to chyba. Šéf sice úplně k cholerikům netíhl, ale jeho trpělivost měla meze. Zvlášť, když měl na palubě zraněného člena posádky. Popadl nešťastníka za opasek a límec, zdvihl a hodil přes pažení do moře. Akt doplnil na danou chvíli sice výstižnou, ale z rasistického pohledu naprosto nevhodnou průpovídkou: „Plachti, Gypťáku.“
Plešounovi ještě nařídil: „Plnou parou za vědátorama, tady jsme skončili.“
Potom zamířil za dcerou. Než půjde zkontrolovat stav Prcka, chtěl vědět, jak k závalu došlo.
„Co s tebou?“ meditoval Ichtyl nad dívkou, které píchl sedativa a čekal až zaberou. „Žaket na tobě rozstřihám, abych tě zbytečně netrápil. Vyčistím rány, nacpu do nich dreny, ale pak by bylo lepší dopravit tě do špitálu. Nedokážu je zašít, aby nezůstaly jizvy.“
„Do arabskýho špitálu?“ vyděsila se. „Ani za nic a na ňáký jizvě mně nezáleží.“
„Jednou ti můžou vadit nebo třeba tvýmu klukovi.“
„Když mu budou vadit, ať jde rovně. Do špitálu nechci, kde bych vás pak hledala?“
„Jak si přeješ, ale abys mi jednou nenadávala.“
„Pusť se do toho, už mě nic nebolí.“
Doktor vykázal Zrzouna s Čočkou z ošetřovny a začal rozstřihávat neoprén, když do místnosti vrazil šéf.
„Jak to vypadá s naší průšvihářkou?“ zaculil se na dívku, jak měsíček v úplňku.
„Šéfe, tentokrát za to fakt nemůžu.“
„A ty někdy za nějakej průšvih můžeš?“
„No, někdy ano,“ přiznala se vší skromností.
„Jak se cejtíš?“
„Už je to dobrý, jen střepy ještě tlačej.“
„Vadilo by ti, kdybych sem pustil Nicol? Chce s tebou mluvit.“
„Ať přijde,“ kývla na souhlas.
Nicol stála připravená za dveřmi a čekala, jestli ji Prcek přijme. Po šéfově vybídnutí zůstala rozpačitě přešlapovat u dveří.
„Pojď blíž,“ vyzvala ji dívka, „špatně na tebe vidím.“
„Divím se, že mě chceš vidět. Prcku, promiň, tohle jsem vážně nechtěla. Bolí to moc?“
„Už ne a co ty, jsi v pořádku?“
„Pár ulámaných nehtů a pořezané ruce, jak jsem se hrabala ve střepech, ale to nic není. Měla jsem tě poslechnout.“
„To si měla, ale zapomeň na to. Žiju a pár škrábanců se zahojí.“
„Hezký škrábance, poneseš si památku celý život. Kdybych pro tebe mohla cokoliv udělat, řekni a až zase někdy budeš ve Francii, budeš u nás vždycky vítaná.“
„Nicol, nech toho. Ráda tě někdy uvidím a promiň, jak jsem se k tobě zpočátku chovala.“
„Panebože, snad se mi ještě nebudeš omlouvat. Prcku, za chvíli odjíždím. Táta rozhodl, že mě Zrzoun dopraví na letiště do Hurghady a večer letím. Má mě taky dost. Ať jsi brzo v pořádku, a ahoj.“
„Díky Bohu, že šéf dostal rozum a posílá ji domů,“ ulevil si Ichtyl, když Nicol za sebou zavřela dveře, „nesnáším ji.“
„Proč?“ zajímalo dívku.
„Je to namyšlená koza a měla jsi ji vyhodit.“
Když se po třech dnech na ošetřovně vrátila do kajuty, našla ji perfektně uklizenou a na posteli kazetu. Uvnitř byly náušnice a náhrdelník se zelenými kameny. Vedle ležel polotovar zlaté mince.
Na přiloženém lístečku stálo: Pokud můžeš, prosím, odpusť mi. Také vracím kousek zlata, který jsem v Carnatiku vzala na památku, abys to neviděla. Ty už budeš vědět, jak s ním naložit. Nevěřila jsem, že moře neodpouští a potrestalo Tebe.
Náhrdelník ani náušnice nikdy nenosila a po roce, kdy opět navštívila Krétu, uložila kazetu pod kameny u ostrůvku na dně malé zátoky. Bylo to poděkování tetě Evě, že při ní stála v těžké chvíli.
Potom doplavala na pobřeží přivrácené k moři. Věděla, že tam žijí v dírách chobotnice. Před jeden úkryt položila zlaté kolečko z vraku Carnaticu, kde jej chobotnice jistě brzy najde. Vrátila kousek pokladu moři, kam podle jejího názoru patřil.
- konec –
32 názorů
Andy, tvoje zmínka o zvyšující se tasemnicovitosti mých do rýmů obalených komentářů mi nedala spát. Chtěl jsem v tom mít naprosté jasno, tak jsem požádal svůj PC o početní spolupráci. No a níže předkládám statistiku slov:
1: 33, 2: 77, 3: 39, 4: 46, 5. 69, 6: 103, 7: 92, 8: 72, 9: 104, 10: 70, 11: 88, 12: 58, 13: 111
Mirku, jsou věci, na něž se nezapomíná. Zvlášť, když jde o slib člověku, které jsi měl rád.
Andrejko, ono je hlavní si vzpomenout!
Mirku, právě kvůli tomu zpoždění je vybrán termín vyhovující oběma kalendářům. Prostě něco mezi. No, teď je Juliámský prý o 13 dní opožděn. No, stejně v tom.mám guláš! https://kalendar.beda.cz/prevod-mezi-kalendari Mirku, pokládání kytičky v tomto termínu má ryze praktický důvod. Porovnej si juliánský a gregoriánský kalendář a pochopíš. No, je to skoro jisté, Andrejko! Kočkodárny pod tvými dílky vypovídají jasnou řečí! A já se mu nedivím, v jeho věku jsem nebyl jiný a těch Mús jsem míval povícero! Jen jsem netvořil takové systematické dílo jako On, byť spíše z časových důvodů a omezeného přístupu k internetu (jen z knihovny!). Nechápu to pokládání kytičky až na konci února, Nikos se narodil 18.2.1883 a umřel 26.října 1957, pohřeb byl až 5.listopadu. Jinak tu v Plzni máme "řecký ostrov", tedy místo, kde lze koupit produkty z Řecka a Kréty. Viz: https://www.triaelia.cz/o-nas/ Jestli u mne Kočkodánek chytá inspiračku, jsem tím moc poctěná. Naši jezdí na Boží Dar každý rok koncem února položit kytičku. Kdysi to táta slíbil dědečkovi Kazantzakisovi. Zdá se, že Kočkodánek chytá u tebe inspiraci jak Nikos na Božím Daru, Andrejko! Já když jsem četl tu historii Evy a Honzy, hledal jsem i něco o Krétě a rodu Kazantzakis, když už mi tak přirostla k srdci i jedna malá mořská víla...;-) Ano, Odyssea byla epos, kde Nikos prostě psal i o dalších dobrodružstvích, ale někde jsem zahlédl, že to snad je už i zhudebněno... P.Z. Tož já mám v mobilu i Robinsona Crussoe, překlad originálu, kde je taky mnohem víc, než ten výcuc od Josefa Věromíra Plevy. :-D Mirku, o díle Nikose Kazantzakise by sis spíš popovídal s Evou. Díky rodině mám o jeho díle nějakou představu, ale o opeře nic neví. Možná libreto, ale pokud vím, tak hudební skladatel nebyl. Kočkodánku, jestlipak sis všiml, že se Tvé básničky stále víc natahují? Když to takhle půjde dál, tsk Kočkodan trhne i Homéra! Což mi, Andrejko, připomíná Nikose Kazantzakise, spisovatele, co napsal i operu Odysseus, kde prý líčí jeho další dobrodružství, která už Homér nezpracoval... Dívku stále dolují, bomby k puse kolují, P. náústek kouše, moře skrývaj osidla, podobně jak souše, už tu jsou i nosidla, připnout vzácný náklad, málo třást, jen párkrát, místo vraku Mary, odfrknutí sterý. Na palubě intermezzo, úředníku, pindej něco z rozumnýho ranku, necht ten vopruz, janku. Nechceš? Špatný náhled – tak si k člunu zaleť! Slečna leží v ošetřovně, zažila si hoře hodně, sedativa vítá, brzy bude šitá, předtím přišel šéfík s dcerou, ta se kaje děsnou měrou, lepší vztah je zasetý, zmiňme nález kazety, jež putuje na Krétu, dívka myslí na tetu, posílá jí mnoho díků (lesk pohnutí v očích), že má v rukou štěstí kliku a sní s chutí točí... Jaroslave, máš pravdu, ale ještě bych dodala, že i vzpomínky, a ač se t ude zdát možná divné, tak kamarádka - Nikol. Po pár letech jsme si začaly psát a potom i se i vádat po návratu do Marseille. A děkuji za Tvou přízeň. A z celého dobrodružství zbyly už jen jizvy. A toto napínavé vyprávění. Díky. Evžo, já jsem ráda, že jsi měla trpělivost u vypravování vydržet. Díky. Jsem moc ráda, že jsem si mohla přečíst tvůj příběh. ukazuješ nám "svůj svět"....třináct krásných dílu......a já ti za to moc děkuji!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! a těším se - fakt se moc těším - až zase připluješ s dalšími díly!!!!!!! a sem s tou povídkou...ať ještě uzobnu:-))))))))) než tě vlny odplaví do míst nez signálu:-)))))))))))))))) postupne všetko do seba zapadlo a tak to má byť ... mám úžasný zážitok z čítania ... ďakujem*** Ireno, děkuji moc za takové ocenění. Kdysi jsem začala psát, abych lidem ukázala kousek světa, který možná znají z jiného pohledu a hlavně, aby pochopili, že tvorové, kteří ho obývají nejsou zlí ani záludní. Zaslouží si náš obdiv a ochranu. Asi znáš Jaroslava, který tvoří pod nickem Revírník. Jednou mi napsal, že jsem na lidi moc přísná. Odpověděla jsem, že je to tak správné. Ke zvířatům máme být schovívaví a k lidem přísní, protože ti mají mít rozum. Nevím, jestli to tak opradu je, ale já si za tím budu vždy stát. Stanislave, kdyby to bylo alespoň pro trochu pobavení, byla bych šťastná, že jsem někomu mohla udělat radost. To ostatní je krásný bonus. Bezvadný závěrečný díl podmořského dobrodružství. Chobotnice se jistě "zaradovala", Andreo. Stejně jako jsi jí předložila zlatý kousek kovu, nám na Písmák ve své tvorbě přinášíš svůj poctivý přístup k přírodě a životu vůbec. A my si tvé "zlato" rádi ukládáme! Za celou třináctidílnou sérii výběr. A zazvonil lodní zvonec… Pobavilo, potěšilo i poučilo. A tak to má být.
Evženie Brambůrková
27. 10. 2022
dievča z lesa
27. 10. 2022
Květoň Zahájský
27. 10. 2022